Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Velký Gatsby nekonal velké činy

5. května 2015 v 12:48 | Jannie Wearbliss |  Recenze
Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby
Rok vydání: 1925

Tento neobvyklý příběh upoutal mou pozornost, jako už spousta jiných knih, v hodině literatury. Věřím, že autora zná téměř každý, o něco méně lidí však ví, že jeho manželka Zelda trpěla schizofrenií a ovlivnila podtstatnou část jeho tvorby. Román Velký Gatsby se stal Fitzgeraldovou třetí knihou. Zaujal mě natolik, že jsem se výjimečně uchýlila k vyhledání e-knihy, neboť jsem odmítala čekat, až na mě v knihovně přijde řada. Kniha byla překvapivě krátká a ihned mě vtáhla do děje. Osvěžujícím faktem je, že hlavním hrdinou není osoba, o níž kniha vypráví, ale Gatsbyho soused Nick Carraway. Příběh je tedy naplněn tajemstvími a čtenář, stejně jako Nick, touží všechna tajemství objevit.

Příběh se odehrává ve 20. letech 20. století v New Yorku, kdy se mladík Carraway přestěhuje na West Egg na Long Island a chce se prosadit na burze. Jeho sestřenice Daisy bydlí na East Eggu. Nick postupně odhaluje trápení své příbuzné i tajemství jejího manžela Toma. Postupem času se Nick stane součástí bouřlivých večírků newyorské smetánky, které pořádá jeho soused Jay Gatsby. Kolují o něm podivné řeči, avšak nikdo neví, zda jsou pravdivé či ne. Gatsby se chce s Nickem spřátelit a naklonit si jej, neboť doufá, že mu mladík pomůže v získání Daisy, po které roky marně touží. Nick chce svému příteli i své sestřenici dopřát alespoň chvilku štěstí a tak je svede dohromady. Postupem času však vyvstanou otázky, na které mu nikdo nedokáže odpovědět. Co je Gatsby zač? Proč si Daisy nevzal poté, co přišel z války? Jak dokázal tak rychle zbohatnout? Nakonec se ukáže, že Gatsbyho příběh je zcela jiný, než jaký Nickovi vyprávěl a zdá se, že ani Daisy není ochotná se s takovou pravdou smířit.

Příběh končí pochmurně, avšak je pravdivým obrazem lidské bezcitnosti. Fitzgerald nemohl dle mě lépe vystihnou povahu newyorské smetánky. Gatsby, tak moc toužící po své lásce, udělal všechno pro to, aby zapadl do onoho vzorce vlivných a bohatých lidí. Pořádal velké večírky, aby svou lásku přilákal. Lidé se k němu sjížděli bez pozvání, zadarmo u něj jedli a pili, někteří dokonce nocovali. Ale co pro ně Gatsby ve skutečnosti znamenal? Nazývali ho zlodějem, vrahem, či příbuzným nějakého mocného panovníka, žádný z nich jej neznal doopravdy. Teprve Nick Carraway měl možnost poznat pravou stránku Jaye Gatsbyho. Byl to bohatý muž se spoustou peněz. Mohl se dobročinně angažovat, darovat peníze pro nadaci, pomáhat chudým. Avšak on vložil všechny své prostředky pro získání Daisy. Tak moc ji chtěl, že pro něj neexistovala žádná jiná budoucnost než s ní, šlo až o posedlost, naivní lásku muže, který si nedokázal přiznat tu prostou pravdu; že Daisy je jako ostatní ženy v New Yorku. Chtějí být hýčkané jako v peřince, chtějí, aby o ně bylo postaráno. Nechtějí si brát chudé muže, chtějí se šňořit, chodit na večírky, pít a přitom se neustále cítit v pohodlí. Chtějí mít jistotu a být krásné.
A ať už byl zpočátku Gatsby velký jak chtěl, na konci ho nečekalo nic jiného, než ostrý střet s tím, co nechtěl vidět. Střet s opravdovou povahou města a lidí v něm. Když jeho velikost pominula, žádný z těch lidí, kteří tak rádi navštěvovali jeho velkolepé večírky, se o něj nezajímal.

Ač byla kniha pochmurná a plná bolestivých pravd, rozhodně mě nezklamala. Fitzgeraldův styl vás okamžitě vtáhne, používá neobvyklá slovní spojení a nabízí nám nejen obraz města, ale město celé. Prosím, vemte si to město a posuďte sami, říká. Myslím, že po přečtení budete znechucení stejně jako Nick a budete vám připadat, že jste Nickův i Gatsbyho přítel. Protože o kolik jinačí je povaha dnešních lidí?
Kniha určitě stojí za přečtení, je to téměř vaše povinnost, a pokud někdy sáhnete po díle ztracené generace, tento román rozhodně nesmíte vynechat.
 

O televizi

7. dubna 2015 v 20:28 | Jannie Wearbliss |  Fejetony
Můj první fejeton jsem napsala pro svého bratra, který je líný psát si do školy slohovky. Bohužel ani on ani jeho učitelka nejsou schopní to řádně ocenit. Jsem si jistá, že není zase tak špatný, ale posuďte sami.


Banánové muffiny

8. března 2015 v 0:23 | Jannie Wearbliss |  Šikovné ručičky
 


Vteřiny před smrtí ještě mě napadlo

28. února 2015 v 15:27 | Jannie Wearbliss |  Téma týdne
Pokus o jednu surrealistickou.


Vteřiny před smrtí
ještě mě napadlo
vteřiny před smrtí, štěkot kulometů
zjevil se černý pes, co kdysi kousl malého chlapce
krvavá lázeň, v níž koupu se tu
pugéty růží v černé váze, jimiž matka pyšnila se každý rok
a zase jsme u smrti, jež plíží se kolem
černým hávem nás zakryje noc
jako kdysi u potoka našel jsem leklou rybu
a každé Vánoce myslel na hromadu šupin
i teď jsem leklý já, v bahně jako v čokoládě, kterou už týdny jsem nepozřel
ba měsíce, co jsem tu a provází mě jen štěkot kulometů
jenž je nám všem pouhým výsměchem.

Věděli jste, že...(3)

18. února 2015 v 14:44 | Jannie Wearbliss |  Věděli jste, že...
...ve starověkém Řecku znamenal homosexuální vztah mezi muži mnohem víc než manželství muže se ženou? To, že měl starší muž mladého milence se považovalo za důkaz mužnosti. Pro mladíčka i jeho rodinu to pak byla pocta. Rodina se dokonce cítila zostuzena, pokud si syn nenašel žádného milence. Heterosexuální vztah sloužil k plození dětí, homosexuální byl čistě o vášni. Běžně se stávalo, že si ve spartské armádě mladší chlapec (14-25 let) našel staršího milence, který nad ním posléze držel ochranou ruku a učil ho, jak být mužem. Tento vztah mohl, ale nemusel skončit, pokud se jeden z nich oženil. Existovalo dokonce i něco jako namlouvání chlapců, kdy starší muž chlapce naoko unesl do lesů, kde strávili nějaký čas.
V Římě se homosexualita dostala do módy až ve 2. století př. n. l. Dokonce i císař Nero udržoval vztah se svým otrokem. V r. 323 n. l. císař Constans zavedl za homosexualitu trest upálením, zrovnoprávnilo se křesťanství, které takový vztah považovalo za nechutný a tak se homosexualitě zčásti zabránilo. I tak však muži často udržovali vztah s jinými muži, jen se to nesměl nikdo dozvědět.

Kéž by dnešní společnost byla alespoň zčásti tak tolerantní, jako ta řecká. Je to však i vlivem předlouhé historie, kdy byla homosexualita zakazována a odsuzována, tudíž je jasné, že myšlení lidí se nezmění ze dne na den.


Ganymédes, syn trojského krále Tróa, do něhož se podle řecké mytologie zamiloval samotný Zeus.

Kam dál