Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Život a víra

18. srpna 2014 v 11:54 | Jannie Wearbliss |  Zamyšlení nad životem
V našem světě je spousta věcí, v něž můžeme věřit. Věříme v Boha nebo i hromadu bohů, věříme v osud, hodnotu času, Ježíška nebo lásku. Lidé jsou od přírody naprogramovaní tak, aby v sobě nesli potřebu k něčemu vzhlížet. Mít svoji modlu, na niž by mohli svést všechna svá trápení, ale i úspěchy. Svět má svůj řád, který zkrátka funguje za pomoci vyšší moci, ale ta má pro každého jinou podobu.
Nechci nikoho urážet, ale když kolem sebe vidím tu stále zmenšující se skupinu, která věří v Boha, říkám si, jak jsou pošetilí. Je to názor nevyspělé ženy, ale přesto si myslí, že jsem natolik dospělá, abych ho dokázala vyslovit. Jak si ti lidé mohou myslet, že Bůh je stvořitelem všeho kolem nás? Jak se mohou domnívat, že jim bude vždycky nápomocen? Jak jen můžou žít s představou, že všechny jejich činy řídí Bůh a že co se stane, bylo jeho vůlí? Jako by neměli už dost důkazů, že žádný Bůh nad námi nebdí! A pokud ano, tak se cpe popcornem a baví se nad naším utrpením.
Odpusťte mi takové rouhání, ale já si nedokážu pomoct. Téměř každou neděli stojím v kostele a poslouchám všechny ty zdlouhavé modlitby a řeči o božské nezlomnosti a o oběti Ježíše Krista. Pak čtu přímluvy před zraky všech lidí, kteří tomu bezmezně věří a předem vím, že je to k ničemu. Prosím Boha (já, bezbožná osoba bez špetky víry), aby pomohl nemocným, chudým, starým. V podstatě vysílám k nebesům prosbu, aby tu vládu převzal Bůh a nastolil rovnováhu. Nic se neděje. Svět je zcela závislý na lidských činech a svědomí, nikoliv na Boží mocné ruce!
Tohle je můj názor. Prosím, nevyvracejte mi ho, neboť já se vás nepokouším změnit. Jen podávám dle mého názoru rozumné argumenty. Připadá vám divné, že nevěřím v Boha a přesto chodím do kostela? Ne, není v tom žádné nadějeplné očekávání, že snad jednou spatřím boží světlo. Jsem nucena. Kdysi jsem možná v Boha věřila. Ale byla to ta dětská víra, kdy každá tajemnost byla magická a automaticky vysvětlená jako kouzlo. A kdo jiný by nám přece mohl donést tak krásné dárky, než Ježíšek?
Byla bych upřímně ráda, aby moje maminka pochopila můj postoj a nenutila mě. Snažím se jí to vysvětlit už dlouho, ale ona tvrdohlavě odmítá přijmout fakt, že žádné z jejích dětí není věřící. Tedy alespoň ne v Boha. A tak pochop, drahá matko (i když si tohle nikdy nepřečteš), že já se nezměním. Otázka víry je každého věc. Každý by si měl sám za sebe zvolit, k čemu bude vzhlížet, a na co bude svádět své činy. V co bude bezmezně věřit.
Kdyby se nám přímo teď propadla střecha nad hlavou, matka i babička by spílaly k nebesům, proč jen je Bůh tak nemilosrdný. A proč tedy je? Nic neprovedly a přesto byly potrestány. A neměl by být náhodou Bůh milostivý a spravedlivý?
Já bych jim řekla, že to byl zkrátka osud. Protože osud je předem dán, takže nezáleží na tom, jak se chováme a co děláme, stejně přijde to, co přijít má. Věřím, že je svět nespravedlivý. Někdo zaslouží trest a někdo ne, avšak dostanou ho oba. Nedělám si iluze, že každý jednou dojde zaslouženého konce. Všechny nás totiž čeká to samé, smrt. Protože žádná víra není tolikrát doložená, jako víra v smrt. Mezi narozením a smrtí je jen čas, který nám nenáleží, máme ho vypůjčený a je na nás jak s ním naložíme. Jen se zkrátka stává, že je nám ten čas uzmut.
Možná jsem podle vás hloupá a nedozrálá a pokrytecká, ale vlastně věřím ve spoustu věcí. V tu spoustu malých drobností, které utvářejí lidský život. Ve špatné i dobré.
Jenom ne v Boha.
Takže vás prosím o váš názor, jak na víru tak na tento článek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 20:04 | Reagovat

Článek mi příjde velmi moudrý, hloubavý, článek na kterém si dal pisatel skutečně záležet. Máš svůj názor, svou víru v něco, je jedno v co,ale máš ji a to je to nejdůležitější v životě - věřit! Každý člověk má svůj názor, nelze se zavděčit všem, nikdy, to i tady na blogu poznáš časem...:-( Ale k tvému článku. Líbí se mi, celý.
Říká se, že každý je svého štěstí strůjcem - nevím, nějak se v tom nedokáži orientovat, protože mně příjde, že kdyby to tak bylo, nebyli by přeci na světě lidé nešťastní,ale jen a jen spokojení ne? Každý by chtěl být strůjcem jen štěstí, zřejmě to není tak snadné, jak se to říká...:-(

2 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 18. srpna 2014 v 20:19 | Reagovat

[1]: Děkuji, opravdu jsem si záležet dala, protože tato otázka se u nás řeší téměř denně. Vím, že nelze, ani na blogu ani v životě :) Zkrátka to tak je. A máš pravdu. Jenže většina lidí by chtěla mít své štěstí, ale dostatečně se nesnaží. To je však zase jiná kapitola.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 8:36 | Reagovat

Máme zhruba stejný názor. Nevěřím v Boha, ale věřím že je něco co nás utváří, co nás vede. Církev je pro mne stejné zlo jako je pro církev ateismus. Všechny nechutné tahanice, války a lidské utrpení se děly buď přímo ve jménu Boha nebo tak či onak ve jméně té které víry. Je to prostě odnož stejných zločiných frakcí jako komunismus a nacismus. Jediné co mám ráda jsou kostely. Ale pro to co dokáali jejich staří stavitelé, vzdávám hold jejich šikovnosti a umění.....díky za návštěvu a jen podotýkám, že všechno co je na blogu v rubrice Inspirace povšechné z mých prací je na prodej. Jo a ta spona je černo - béžová :)

4 pavel pavel | Web | 24. srpna 2014 v 13:39 | Reagovat

Není dobré, že tě maminka do toho nutí, na to musíš přijít sama. Máš představu toho Boha moc zjednodušenou... ber to tak, že je to něco jako voda života.

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 17:43 | Reagovat

Není dobré, když Tě maminka nutí. Vím, asi by chtěla, abyste jako její děti věřili v Boha jako ona věřila a věří, tak jak ji to učila její maminka. Je dobře, že máš svůj názor. Každý by se měl rozhodnout sám. Vidíš, že když nutí, není to k ničemu, to musí jít zevnitř. pokud tam máš něco jiného, ona s tím nic neudělá. Třeba se jí to líbit nebude, ale to je její problém, nemá cenu, aby ses tím trápila, Ty máš svůj život a ona má taky svůj.

6 Gil Gil | Web | 25. srpna 2014 v 21:05 | Reagovat

svět funguje podle své karmy, dobré i špatné. Tvému tělu se může něco stát, ale Tvé duši nikdy :) Duše koření právě v té dimenzi, zvané křesťany Bůh :) Když se duše obrací do svého zdroje, ví, že je nesmrtelná a blažená :) Všechno ostatní, co může být zlé, se týká jen těla a povrchnější části mysli - ega. Ty jsou pomíjivé.

7 Malleus Malleus | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 1:09 | Reagovat

Sama věříš v pevně daný osud a tomuto náhledu podřizuješ i vnímání křesťanského Boha. Někdo by tyto dva pojmy i zaměňoval. Stále se totiž jedná o víru v moc, která přesahuje fysickou sféru světa. Tyto věci nejsou lidé schopni potvrdit ani vyvrátit. Křesťanská teologie má velmi dobře vypracované odpovědi na námitky, které kladeš (jako například předvědění, existence zla, svobodná vůle, apod.)
Nejsem křesťan a neříkám, abys přijala křesťanství za své; nicméně nabádám k otevřenosti mysli (aby člověk nezamrzl ve vlastních domněnkách).
Tvůj závěr působí dost negativně. Ve smrt se nevěří, jelikož ta je pozorovaným faktem tohoto světa. Opět neodrazuji od tématu smrti, jen pokládám za důležité vyvážit jej tématem života. Píšeš, že čas života je nám pouze zapůjčen - potom ale kým/čím?
Souhlasím s tím, že každý by měl učinit volbu sám za sebe, nicméně ani ta nemusí být učiněna jednou pro vždy. Možnost volby je otevřena vždy - proto se domnívám, že nejsme jen loutkami osudu; a na tom, jak myslíme, jak jednáme, jaké činíme volby - na tom všem záleží.

8 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 28. srpna 2014 v 20:02 | Reagovat

Děkuji vám všem za vaše komentáře a názory :)Třeba jednou dospěju do okamžiku, kdy uvěřím a poddám se tomu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama