Ztracené navždy?
30. srpna 2014 v 12:26 | Jannie Wearbliss | Téma týdneKomentáře
Někdy je lepší si skoro nic nepamatovat a těšit se jen z přítomnosti. :)
Ale prosimtě, je jasný, že si nemůžeš všechno do podrobna pamatovat, to bys musela mít hlavu jak pátrací balon, né?
Spíš mi přijde že jsi tak nějak rozptýlená, roztěkaná a pořád se chceš věnovat něčemu novému. Zkus třeba zpomalit a brát věci víc v klidu, myslet jen na současný moment a neodbíhat myslí jinam do svých představ :)
(Ale to je jen můj názor! :))
Mstiboj o tom ví své.
Není nad šuplíkové zápisky.
Hah, ta poslední věta mě pobavila. Ale jinak souhlas, taky mě štve, jak moc toho zapomínám.
To je docela smutný, že si toho tolik nepamatuješ už teď, ale třeba se ti jednou naopak ty vzpomínky vybaví. :) Já teda taky dost zapomínám, ale spíš proto, že se mi to nezdá důležité.
já se taky přikláním k tomu, že jsi spíš rozlítaná - to je takové to "jsem 2 metry od baráku" ale nemůžu si vzpomenout jestli jsem zamknul.. To se stává moc hodně lidem :) a btw fakt neznám snad studenta, co by si pamatoval učivo před 2 lety bez nějakýho opakování... prostě neboj, není to s Tebou tak hrozný :D
Stejně si myslím, že to už je extrémní zapomínání, ale díky za uklidnění :)
Taky jsem se těšila dlouho docela dobrou pamětí, ale pak jsem absolvovala během deseti let dvě těžké operace a paměť se velmi oslabila. Dokonce jsem se nedostala do jedné databáze, protože jsem zapomněla přístupové kódy. A o vzpomínky z mládí, ani nemluvě.


Pěkně napsáno... Já zase mám docela dobrou paměť - pamatuju si všechno i s detaily, rozhovory slovo od slova, ale věci do školy musím taky do hlavy tlačit strašnou dobu