Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Ztracené navždy?

30. srpna 2014 v 12:26 | Jannie Wearbliss |  Téma týdne
Toto téma mě přimělo uvědomit si, že jednoho krásného dne se ponořím do své paměti a najdu tam prázdná místa. Temné díry, kde kdysi přebývaly vzpomínky, avšak teď převládá zapomnění. Musela jsem se zamyslet, co budu dělat, až budu stará a těchto prázdných místeček bude přibývat. Třeba nakonec zapomenu vše a nebudu ani tušit, jaký život jsem prožila.
Problém s pamětí mám i teď. V mých osmnácti letech si musím vše důležité zapisovat, jinak to zapomenu. Nepamatuji si jedinou básničku, kterou jsem se kdy učila do školy nebo na recitační soutěž. Nepamatuji si učivo ze školy, které jsem se učila před dvěma týdny a zdárně zvládla test. Někdy si při testuv zpomenu na barvu nadpisu ve svých poznámkách, ale ne na chtěnou informaci. Stává se mi, že i zapomenu věc, kterou mi někdo řekl sotva před minutou. Zapomínám, co důležitého mi říkají lékaři při prohlídkách, zapomínám úkoly, zapomínám důležité události z mých příběhů a tudíž si je musím znovu přečíst, abych si vzpomněla. Zapomínám hlavně rozhovory a slova. Je jedno, před jakou dobou se odehrály, ale například den poté si už nepamatuji, co jsem to vlastně řekla. Pak vznikají zmatky a neshody. Někteří lidé si myslí, že lžu, když řeknu, že už si přesně nepamatuji, co jsem vypustila z úst. Myslí si, že se snažím vyhnout zodpovědnosti a následkům. Zapomínám, co mají lidi ten den na sobě, jaký mají účes a pak se každý diví, že jsem si nevšimla nového sestřihu. Jenže já si ani nepamatuji, jak vypadal ten starý.
Netušíte, jak moc mi vadí moje hrozná paměť, moje nelogická mysl a mnohdy hloupé výroky, nad kterými nepřemýšlím, než je vypustím z úst. Když však tak přemýšlím nad mojí pamětí, co budu dělat, až mi bude padesát? To už si nebudu pamatovat ani to, co jsem řekla před minutou? Budu si vůbec pamatovat své jméno?
Domnívám se, že zapomínám schválně jen to, co je mojí mysli nějakým způsobem nepříjemné. Hádky s kamarádkou, dohady s bratry nebo rodiči, nadávky a vynucené sliby, to vše se mi vykouří z hlavy dřív, než si to stihnu uložit. Proč?
Začala jsem si kvůli tomu psát i deník. Částečně, abych se měla komu vypovídat z těch nejniternějších záležitostí a částečně proto, abych v případě potřeby nahlédla dovnitř a vzpomněla si, co že se to vlastně stalo a co jsem řekla. Problémem je, že můj deník je spíše na citové vlně, ani tak do něj nezapisuji podrobné popisy událostí jako spíš emoční výlevy své mysli. A navíc, dřív než se rozhodnu tam zapsat nějakou důležtou věc ze svého života, dříve než si k tomu najdu čas, už mi nepřipadá tak důležitá a pak se mi postupně vypaří ze vzpomínek.
Nepřipadá mi, že bych měla nějakou nemoc. Jen má zkrátka mizernou paměť.
Až mi bude padesát, možná si nebudu pamatovat nic. A pak z nějakého skrytého koutku vyhrabu své deníky a alespoň si vzpomenu na to, jak strašně jsem za mlada zapomínala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adina Adina | Web | 30. srpna 2014 v 12:36 | Reagovat

Pěkně napsáno... Já zase mám docela dobrou paměť - pamatuju si všechno i s detaily, rozhovory slovo od slova, ale věci do školy musím taky do hlavy tlačit strašnou dobu

2 pavel pavel | Web | 30. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

Někdy je lepší si skoro nic nepamatovat a těšit se jen z přítomnosti. :)

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 13:18 | Reagovat

Ale prosimtě, je jasný, že si nemůžeš všechno do podrobna pamatovat, to bys musela mít hlavu jak pátrací balon, né?

Spíš mi přijde že jsi tak nějak rozptýlená, roztěkaná a pořád se chceš věnovat něčemu novému. Zkus třeba zpomalit a brát věci víc v klidu, myslet jen na současný moment a neodbíhat myslí jinam do svých představ :)

(Ale to je jen můj názor! :))

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. srpna 2014 v 15:59 | Reagovat

Mstiboj o tom ví své.
Není nad šuplíkové zápisky.

5 sarush ef sarush ef | Web | 30. srpna 2014 v 18:58 | Reagovat

Hah, ta poslední věta mě pobavila. Ale jinak souhlas, taky mě štve, jak moc toho zapomínám.

6 Janča Janča | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 18:19 | Reagovat

To je docela smutný, že si toho tolik nepamatuješ už teď, ale třeba se ti jednou naopak ty vzpomínky vybaví. :) Já teda taky dost zapomínám, ale spíš proto, že se mi to nezdá důležité.

7 Kika Kika | E-mail | Web | 1. září 2014 v 9:02 | Reagovat

já se taky přikláním k tomu, že jsi spíš rozlítaná - to je takové to "jsem 2 metry od baráku" ale nemůžu si vzpomenout jestli jsem zamknul.. To se stává moc hodně lidem :) a btw fakt neznám snad studenta, co by si pamatoval učivo před 2 lety bez nějakýho opakování... prostě neboj, není to s Tebou tak hrozný :D

8 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 1. září 2014 v 13:49 | Reagovat

Stejně si myslím, že to už je extrémní zapomínání, ale díky za uklidnění :)

9 Otavínka Otavínka | Web | 1. září 2014 v 20:23 | Reagovat

Taky jsem se těšila dlouho docela dobrou pamětí, ale pak jsem absolvovala během deseti let dvě těžké operace a paměť se velmi oslabila. Dokonce jsem se nedostala do jedné databáze, protože jsem zapomněla přístupové kódy. A o vzpomínky z mládí, ani nemluvě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama