Fáze našich životů
10. září 2014 v 19:03 | Jannie Wearbliss | Zamyšlení nad životemKomentáře
V metaforickom porovnaní s mesiacom sme podľa môjho názoru každý iné nebeské teleso s inými fázami, avšak jedným rovnakým cieľom. Ten cieľ je dospieť, mentálne sa vyvinúť a byť schopný zanechať po sebe potomstvo. Cesta k tomuto cieľu je však rôzna. Niekto potrebuje preskákať množstvo podôb samého seba, aby napokon dospel k tomu pravému Ja, iný to má presne naopak...
Skonštatoval by som, že nejestvuje správny spôsob, ako žiť, no je dôležité, aby sme si stanovili uspokojivý význam nášho bytia a k nemu sa štverali.
[3]: Dovolím si reagovať, mám náladu vyjadrovať názor :-D.
Je to asi ten najťažší mílnik života človeka. Musí si odpovedať na otázku, preču tu je, aké je jeho poslanie, čo chce dosiahnuť.
Život je skrátka boj... boj so samým sebou.
Já nejspíš žádnou fázi nepřeskočil, ale zase rád k některým vracím... asi jich nemám dost. :D
Kolik jí je let?
[5]: Sedmnáct:)) Dalo by se říct, že má mentalitu čtyřicetileté ženy.
Myslím, že nikdo si v životě neprojde vším, každý má jiné zájmy, jiné životní zkušenosti, ale přesto se vždy těmi svými zkušenostmi dostane tam, kde je jeho místo, jeho životní cesta, kterou se má ubírat. Rozhodně se neboj, že bys něco přeskočila, to ani není možné :-)
musím říct, že jsem při čtení toho, co tvrdila Tvá kamarádka úplně vzdorovala, a málem nahlas jí vysvětlovala, že tohle přece není pravda.
Souhlasím s Tebou, ty fáze jsou prostě jen život, nemusíš nic přeskakovat, všechno to co zažila Tvá kamarádka, všichni zažít nemusí. Mimochodem z toho jak rychle dospěla a kolik toho má za sebou a jak střídá svoje "fáze" mám skoro pocit, že se hledá a nemůže najít, ale kdo může říct, že se našel, že? ;)
Tý jo, ta tvoje kamarádka má zajímavou teorii. Já si teda myslím, že né každý projde těmito fázemi a ty, které zažili jiní, zase ona nemusí ani znát. Ale je fakt, že toho asi stihla více než ostatní. Alespoň má rozhled a ví, co bylo dobré a co špatné. Jen by mě zajímalo, kolik že jí je let, když začíná mít mateřské pudy. :D
Lidé mi tvrdí, že jsem dospěla rychle, že se dokážu chovat a vyjadřovat jako dospělá žena. Není tomu ale tak vždy. Jindy zase ze všeho nejvíc připomínám naivní malou holku. V podstatě by se to také dalo rozdělit na fáze. Překvapuje mě, jak to tvoje kamarádka skvěle vystihla. Život se dá doopravdy rozdělit~
Znám jeden "citát", který říká, že se člověk nejprve učí mluvit a chodit, aby se v budoucnu naučil sedět a držet hubu... :D A to je život.
Myslím, že tyhle fáze jsou i nejsou nutné. Někdo se zakotví dříve, někdo později, někdo nikdy.
Osobně si třeba nepřipadám jako pipinka, nebo snad puberťačka, která neví, co by chtěla, připadám si celkem zrale, ale třeba děti? Tak to ještě pár let nechci ani slyšet, neumím si to představit.
A ty fáze, které popisuješ, taky pochybuju, že jsem si prošla všechny. Myslím, že každý má svoje a neexistuje jednotný obraz.


To je moc hezká a inspirativní úvaha. Myslím si, že pokud si člověk sám volí, jak bude dospívat - žít - potom nemůže přijít den, který ho neobohatí. Není důležité, že jsi nikdy nevymetala kluby - já taky ne - ten čas jsme věnovali jinému druhu života - takovému, který nás rozvine mnohem víc, protože k nám patří. Teda aspoň myslím :)
Slovo fouňové mě fakt pobavilo :D