Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Fáze našich životů

10. září 2014 v 19:03 | Jannie Wearbliss |  Zamyšlení nad životem


Dneska jsem vedla s jednou mojí velmi dobrou kamarádkou M. zajímavý rozhovor. Seděly jsme takhle v kavárně a najednou došla řeč na děti. M. začíná pociťovat mateřské pudy. Zajímalo mě jak je to možné a zrovna v jejím věku. Nabídla mi rychlé vysvětlení, které mě překvapilo.
Její teorií bylo, že rozdělila svůj život na jednotlivé fáze. Jako má malé dítě fáze, kdy neustále ječí, nebo se pokouší žvatlat, batolí se, učí se chodit, mluvit a pak se neustále vyptává, tak mají i dospělí fáze. Jako je má měsíc. Vysvětlila, že prošla spoustou změn. Zkusila si oblékat se jako barbie nebo emo, neustále měnila oblíbený styl hudby. Octla se v roli umíněné pipinky, ale také holky, kterou nic nezajímá. V roli vymetačky klubů, závisláka na nikotinu, vzdorné dcery, šprtky, sportovkyně, snílka, sběratelky, facebookového maniaka, ignorantky.
Vším tím prošla tak rychle, že ani nestačila lusknout prsty. V několika málo letech zažila něco, co ostatní prožívají roky. A nyní úspěšně zakotvila ve fázi, která by se dala očekávat spíš od zralé třicetileté ženy než od mladé holky. Fascinuje mě, že dospěla tak rychle a přitom žádnou tu věc, kterou si mladí musí nutně vyzkoušet, nepřeskočila.
Přimělo mě to zamyslet se nad svým životem. Ve které fázi se vlastně nacházím? S jistotou mohu říct, že jsem spoustu z nich přeskočila. Například jsem nikdy nebyla vymetačka klubů ani závislá na nikotinu, ani umíněná pipina. Nepřišla jsem snad o něco?
Pak mě napadlo, zda náhodou není každý náš prožitý den nějakou tou fází. Každý den nám přece přináší určitou zkušenost. Každý uběhnutý den je minulostí, z níž bychom se měli poučit a získat zkušenost pro den další. Prožitý čas nás tedy tvaruje, podvědomě nám říká, čeho se držet a čeho naopak ne. Do nového dne vstupujeme vždy něčím drobním jiným. Jako měsíc neustále zraje, zrajeme i my. Nejsou to tudíž ony fáze, o kterých M. mluvila?
A nejsou náhodou ty fáze prostě jen život?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 10. září 2014 v 20:14 | Reagovat

To je moc hezká a inspirativní úvaha. Myslím si, že pokud si člověk sám volí, jak bude dospívat - žít - potom nemůže přijít den, který ho neobohatí. Není důležité, že jsi nikdy nevymetala kluby - já taky ne - ten čas jsme věnovali jinému druhu života - takovému, který nás rozvine mnohem víc, protože k nám patří. Teda aspoň myslím :)

Slovo fouňové mě fakt pobavilo :D

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 10. září 2014 v 20:24 | Reagovat

V metaforickom porovnaní s mesiacom sme podľa môjho názoru každý iné nebeské teleso s inými fázami, avšak jedným rovnakým cieľom. Ten cieľ je dospieť, mentálne sa vyvinúť a byť schopný zanechať po sebe potomstvo. Cesta k tomuto cieľu je však rôzna. Niekto potrebuje preskákať množstvo podôb samého seba, aby napokon dospel k tomu pravému Ja, iný to má presne naopak...

Skonštatoval by som, že nejestvuje správny spôsob, ako žiť, no je dôležité, aby sme si stanovili uspokojivý význam nášho bytia a k nemu sa štverali.

3 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 10. září 2014 v 20:33 | Reagovat

[1]: Ano, myslím, že to je ten detail, který v textu chyběl; že jsme dělali jiné věci, vytvořili jsme si vlastní fáze.

[2]: Souhlasím. Stanovit však nějaký význam je mnohdy těžké.
Děkuji vám za vaše názory a komentáře.

4 Bocian Bocian | E-mail | Web | 10. září 2014 v 21:01 | Reagovat

[3]: Dovolím si reagovať, mám náladu vyjadrovať názor :-D.
Je to asi ten najťažší mílnik života človeka. Musí si odpovedať na otázku, preču tu je, aké je jeho poslanie, čo chce dosiahnuť.
Život je skrátka boj... boj so samým sebou.

5 pavel pavel | Web | 13. září 2014 v 22:26 | Reagovat

Já nejspíš žádnou fázi nepřeskočil, ale zase rád k některým vracím... asi jich nemám dost. :D
Kolik jí je let?

6 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 14. září 2014 v 1:21 | Reagovat

[5]: Sedmnáct:)) Dalo by se říct, že má mentalitu čtyřicetileté ženy.

7 Jana Jana | Web | 15. září 2014 v 21:51 | Reagovat

Myslím, že nikdo si v životě neprojde vším, každý má jiné zájmy, jiné životní zkušenosti, ale přesto se vždy těmi svými zkušenostmi dostane tam, kde je jeho místo, jeho životní cesta, kterou se má ubírat. Rozhodně se neboj, že bys něco přeskočila, to ani není možné :-)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 16. září 2014 v 12:28 | Reagovat

musím říct, že jsem při čtení toho, co tvrdila Tvá kamarádka úplně vzdorovala, a málem nahlas jí vysvětlovala, že tohle přece není pravda.

Souhlasím s Tebou, ty fáze jsou prostě jen život, nemusíš nic přeskakovat, všechno to co zažila Tvá kamarádka, všichni zažít nemusí. Mimochodem z toho jak rychle dospěla a kolik toho má za sebou a jak střídá svoje "fáze" mám skoro pocit, že se hledá a nemůže najít, ale kdo může říct, že se našel, že? ;)

9 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 16. září 2014 v 17:59 | Reagovat

[7]:[8]: S vámi oběma souhlasím. Pravdou je, že občas mi připadá, jako by fázemi přeskakovala každý den. Ale ani jedné z nich se nemůže pevně chytit.

10 Janča Janča | E-mail | Web | 16. září 2014 v 18:58 | Reagovat

Tý jo, ta tvoje kamarádka má zajímavou teorii. Já si teda myslím, že né každý projde těmito fázemi a ty, které zažili jiní, zase ona nemusí ani znát. Ale je fakt, že toho asi stihla více než ostatní. Alespoň má rozhled a ví, co bylo dobré a co špatné. Jen by mě zajímalo, kolik že jí je let, když začíná mít mateřské pudy. :D

11 Kay-Tee O'Sarian Kay-Tee O'Sarian | Web | 20. září 2014 v 11:19 | Reagovat

Lidé mi tvrdí, že jsem dospěla rychle, že se dokážu chovat a vyjadřovat jako dospělá žena. Není tomu ale tak vždy. Jindy zase ze všeho nejvíc připomínám naivní malou holku. V podstatě by se to také dalo rozdělit na fáze. Překvapuje mě, jak to tvoje kamarádka skvěle vystihla. Život se dá doopravdy rozdělit~

12 Ellaria Ellaria | Web | 24. září 2014 v 7:39 | Reagovat

Znám jeden "citát", který říká, že se člověk nejprve učí mluvit a chodit, aby se v budoucnu naučil sedět a držet hubu... :D A to je život.
Myslím, že tyhle fáze jsou i nejsou nutné. Někdo se zakotví dříve, někdo později, někdo nikdy.
Osobně si třeba nepřipadám jako pipinka, nebo snad puberťačka, která neví, co by chtěla, připadám si celkem zrale, ale třeba děti? Tak to ještě pár let nechci ani slyšet, neumím si to představit.
A ty fáze, které popisuješ, taky pochybuju, že jsem si prošla všechny. Myslím, že každý má svoje a neexistuje jednotný obraz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama