Leningrad
18. září 2014 v 19:36 | Jannie Wearbliss | BásněKomentáře
[1]: Také je mi špatně z lidské hamižnosti. Četla jsem už tolik knih a viděla tolik filmů, a stejně mě to vždycky naplní nesmírnou nenávistí. Za konflikt jedinců platili životy nevinní lidé. Lidé, kteří mohli být přáteli, ale protože jim jejich páni nakázali útok, museli se povraždit.
Leningrad je další děsivý důkaz toho, čeho všeho je člověk schopen.
Z této tvojí básně mám husí kůži. Je to hrozné smutné a nejhorší je to, že se něco takového opravdu dělo. :((
Máš neuvěřitelný talent.
Krásna báseň. Oceňujem odvahu pustiť sa do popisu reálnej katastrofy. Mlčím a premýšľam nad chladnokrvnosťou ľudských tvorov.
Děkuji vám všem za vaše názory. Je to především důkaz toho, čeho všeho je lidstvo schopné.
[7]: Děkuji, je třeba nad tím přemýšlet a hlavně se dalších podobných věcí vyvarovat.


Je to fakt odporné, co se tenkrát v Leningradu dělo. I když ten děj známe jen ze školních lavic, už při předčítání takovéhle básně nám leze mráz po zádech. Život za války nebyl žádný med - natož pak za války v Rusku. Lidský život tehdy nemá valnou cenu. Bojuje se o zdroje, ne lidstvo. Osud milionů je v rukách megalomanů a sobeckých idealistů, kteří na ně nedbají. Jsou pro ně nic než plastoví panáčci na nekonečných sítích vojenských map.
Lidé jedli vývar z podrážek, z omítky, byli nuceni ke kanibalismu a naprosto ztratili smysl bytí. Z jejich existence se stalo peklo. Přežívání ze dne na den navzdory agresivní okupaci. Otázka ale zní : vyplatil se tento odpor? Stálo to všechno šílenství za to? Za pár pozměněných čar v síti map?