Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Pocit, který už ani nevnímám

6. září 2014 v 23:15 | Jannie Wearbliss |  Deníkové zápisky
Víte, co je to nejhorší, co vám může rodič říct? Že jste zkažený člověk, hloupý a že něco nezvládnete, protože na to nemáte...
To všechno a mnohem více jsem si vyslechla v pátek od mojí drahé matky. V podstatě už ani nevnímám nějaké to zklamání nebo pocit neschopnosti ze sebe samé. Nebo snad dotčení. Cítím to snad každý den. A ne jen kvůli tomu, jak často mi to někdo z rodiny řekne. A tím myslím to, že jsem hloupá a něco nezvládnu. Vždycky to tak nějak přeslechnu, nedostane se to tak hluboko, aby se mě to dotklo, protože to slyším často. Ale někdy se stane, že se to zavrtá přímo do srdce. Protože ta věta je dobře mířená a má příliš ostré hrany.
Je těžké se vůči takovým věcem obrnit. A i když máte vybudovanou jakousi ochrannou bariéru, občas se stane, že slova najdou skulinu. To se stalo v pátek. Říkala jsem si pak, jak si mám asi věřit, když mě neustále někdo shazuje. Nechci ze sebe dělat chudinku a proto, kdybych sklouzla do sebelítosti, ihned mě odsuďte. A nebo si to raději ani nečtěte.
Zkrátka a dobře, vím, že nejsem chytrá. Napadne vás, jak potom mohu studovat na gymnáziu? Vysvětlím vám to velice snadno. Hodně čtu, nebo jsem alespoň četla. Teď se snažím. A díky tomu, že občas vyslovím nějaké to inteligentně znějící slovo tak mají všichni pocit, že tam patřím. Také jsem si myslela, že jsem na tom nejlepším místě. Jenže jakmile jsem se dostala mezi lidi asi milionkrát chytřejší než já, lepší snad ve všem, co mě baví a naprosto převyšující mé schopnosti, mé sebevědomí rapidně kleslo. Nemohu si připadat chytře. Nesmím! Protože pak bych už byla namyšlená.
Nepatřím na tu školu. Nemám tam co dělat. Držím se tam vyloženě jen díky tomu, že se umím učit a umím se dokopat do práce. Ale nejsem inteligentní. Jen zkrátka občas vím co a jak. Je to snadné. Občas se svezu s davem Občas jsem vypočítavá a občas pracovitá. Znám svoje kvality a někdy jsem až tak namyšlená, že si připadám, že do té třídy zapadám.
Přesto je dost ponižující a bolestivé slyšet tohle od vlastního rodiče. Vědět, co si o vás myslí. Vědět, že přesně to, co si o sobě myslíte a ve skrytu duše doufáte, že to není pravda a že se jednoho dne váš mozek probudí a projeví nadpřirozenou aktivitu a vy budete chytří a vše si pamatovat, tohle všechno ta slova shrnou ze stolu a navždy spálí. Protože slyšet od vlastní matky, že na něco nemáte, že do nezvládnete, protože jste se prostě nenarodili s tím nadáním, a že jste hloupí, to je asi to nejhorší.
Možná přemítáte, co jsem odvětila. Řekla jsem, že jsem tak blbá po ní. Mlčela a následně řekla, že ona přece ty geny také musela podědit. A tak můžeme pátrat hloub a hloub v minulosti, kdo vlastně může za to, jak jsme hloupé. Ráda bych to věděla, ačkoliv tím nic nezměním. Možná mi něco uniká, možná nad tím moc přemýšlím (jestli jsem vůbec takového přemýšlení vůbec schopná). Jediné, co jsem si však po včerejšku přála, bylo se nenarodit. Dala bych cokoliv, vlastní obličej, který není půvabný, ale alespoň špetku nějaké té krásy jsem dostala. Dala bych tedy cokoliv za to, abych byla chytřejší.
Nemůžu si však stěžovat. To, co mi nedojde, můžu zkráta nahradit tím, co vím a co všechno se dozvědět můžu. Co všechno se, vzdor špatné paměti, naučím. Je to dilema. Komu to mám dávat za vinu. Sobě? Matce? Osudu? Nebo kdo mě to vlastně stvořil. Jediné, čím si mohu být stoprocentně jistá, je to, že nic nezměním. Zkrátka otcova spermie vybrala nějaké odlehlé zanedbané vajíčko nebo já nevím. Prostě se něco zvrtlo a můj mozek bude navždy spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 7. září 2014 v 0:06 | Reagovat

Ono to snad tak hrozné s tebou nebude a tvoji rodiče nejspíš od tebe chtějí víc než sami dokázali.
Ať ti ukáží své vysvědčení.

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. září 2014 v 1:15 | Reagovat

Chtěla bych tě obejmout. Není to od tvé mámy zrovna dobrý výchovný krok, takovým způsobem ti podrýt sebevědomí. Možná to mělo být nakopnutí. Třeba chtěla slyšet jiné argumenty. A je docela  možná, že i jí kdysi řekla její máma stejná slova. Nedej se zlomit nelaskavými slovy. Pokud se umíš učit a umíš se dokopat do práce, znamená to, že jsi cílevědomá. Zkus si vážit sama sebe za to co umíš :-)

3 Lizzie Lizzie | E-mail | Web | 7. září 2014 v 10:01 | Reagovat

Jsi moc statečná, vzhledem k tomu, jak se k tobě máma chová. Tahle by to rozhodně být nemělo.
Četla jsem si tvé články a musím ti říct, že ty rozhodně hloupá nejsi. Jsi cílevědomá a pokud budeš chtít, můžeš dokázat cokoliv chceš. Jen mámě ukaž, co v tobě je. Jednou bude litovat, co ti řekla.

4 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 7. září 2014 v 10:06 | Reagovat

Víš, někdy lidi říkají spousty hnusných věcí jen proto, že jsou zrovna v afektu...jestli jste se třeba s mámou hádaly, nebylo by pro mně, jako syna choleričky, vůbec překvapením, kdyby něco takového vypustila z pusy. Musíš to brát...s nadhledem. O svých kvalitách si můžeš udělat pravý názor jen ty a to, že tě někdo podceňuje, tě má nakopnout ještě víc.

Spousta lidí si myslí, že na gymplu se nebude učit a že zapadne a bude dál premiantem. Nejsi sama, kdo se takhle cítí. Gymnázium už není o tom, dostávat za všechno jedničky a být nečinně premiantem. Tam už se zkrátka učit musíš. I já sem se na gymplu začal učit (stejně to flákám :D) a smířil se s nějakou tou trojkou na vízo...a když po mně pak matka ječí kvůli známkám...ježiši jsou to jenom známky, dokud vyloženě nepropadám, není to žádná katastrofa. Na druhou stranu je zase smutné vidět propadat člověka, který na to má. A to si myslím, je případ tvé mámy. "Neumíš se učit" - klasika. Ale nevidím vám do toho, tak nebudu moc radit :)

Jen se prostě nenechej udolat nějakým podceňováním. Najdi si předměty, které tě baví a buď v nich dobrá. Tím neříkám kašlat na ostatní, ale bude tě to tak víc bavit, když budeš dobrá ve svém oboru. Dneska je to o specializaci. No a já končím s povýšeneckým našeptáváním :D

Mimochodem, díky za ten komentář. Trochu přeháníš, ale jsem rád za věrného čtenáře. (A ne, rozhodně mi to nevadí, a tobě? :D)

5 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 7. září 2014 v 10:40 | Reagovat

Všichni jste moc milí, děkuji vám za taková slova :) Vím, že to od ní není fér, ale musím přiznat, že i já jsem na ni někdy zlá. On se ten vztah pak těžko zlepšuje, když na sebe obě vrčíme a chceme, aby byla ta druhá jiná.

[4]: Děkuji za povýšenecké našeptávání :D Zlepšilo mi to náladu :) Určitě mi to vadit nebude. Budu se řídit zčásti tvojí radou a zkusím vylepšit to, co mi jde. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama