30. září 2014 v 20:39 | Jannie Wearbliss
|
Není nad to se něčemu smát a nevědět čemu...
"Smích léčí, ale jen ty, kteří se umějí smát." - Jiří Žáček
Co vlastně nutí člověka k smíchu? Co je tím zázračným popudem, který dá zapracovat naší bránici a my se smějeme, až se za břicho popadáme? A musí být smích nutně projevem šťěstí? Smích je zázračný elixír. Je to lék na všechny bolesti a strasti, odhaní chmury a strest.
Všichni víme, že smích je většinou přirozenou reakcí na vtip. Všichni máme kolem sebe alespoň jednoho člověka, který nejspíš považuje za vtip spoustu věcí a jeho dobrá nálada jen tak nevymizí. Já znám člověka, který se směje téměř pořád.
Je jím jedna moje kamarádka a spolužačka. Snad nikdy jsem ji neviděla bez úsměvu na tváři. Buď se usmívá a nebo místnost rozezní svým smíchem. Když se ostatní mračí a stěžují sí, ona se usmívá. Když vstáváme do školy na sedm a čeká nás milion písemek a testů, ona se usmívá. Směje se, když jde k tabuli v chemii (v chemii mám pravidelně infarkty, tak moc se bojím zkoušení). Usmívá se, když jde od zkoušení, ať už z pětkou nebo jedničkou. Usmívá se na učitele, na cizí lidi v trolejbusu, které následně vesele osloví s tím, jak je dneska krásně. Dokáže si celé dlouhé minuty libovat, jak je venku hezky a svítí sluníčko.
Chápete, co tím chci říct? Opravdu znám ve svém životě pouze jedného člověka, který všechno kolem sebe ocení, je šťastný za to, co má a vyzařuje optimismus, kam se podívám? Chtěla bych mít její milou, přátelskou povahu. Chtěla bych mít její pozitivizmus. Protože smích je darem, zbraní i dědictvím lidstva. Smích dokáže spravit vše.
A co nakažlivý smích? To je, když se smějete na celé kolo, ceníte zuby s bůhví čím za nimi, z hrdla vám vychází skřeky jako hýkavé oslici a okolí zaplňujete svými koktavými pokusy vysvětlit, proč se vlastně smějete. Znám to až moc dobře. Další moje kamarádka a spolužačka se pyšní vlastností, kterou kdyby měl každý, lidstvo by se nepřestalo smát. Jakmile ona se zasměje, okolí vybuchne a všichni se válí v křečích na zemi. A může jít třeba o úplnou maličkost. O blbost, která jí kdoví proč přišla vtipná a začala se smát. (Třeba úplně obyčejný bílý jogurt může být krásným spouštěčem!) U takových lidí máte jistotu, že pokud řeknete jakkoliv chabý vtip, okolí vás zaplní salvou hrdelních skřeků a vy si můžete zvyšovat sebevědomí, jak skvělým humorem oplýváte. Ano, i tohle slýchám ve své hlavě.
Mimochodem, této osobě pravidelně přeskakuje z tohoto obrázku a jemu podobných. Blázínek
Každopádně, ke smíchu se dá dojít všelijak. Stává se vám, že se začnete zničehonič culit, když jdete po ulici? Když si vzpomenete na něco velmi vtipného, a pak se na vás každý dívá, jak na idiota. Ale proč? Proč bychom se nemohli jen tak usmívat, jako moje spolužačka, a v poklidu si konverzovat s cizinci v trolejbuse jen proto, že je krásný den a že jsme rádi na světě? Rozesmívá nás hudba, divadlo, film. Smějeme se cizím lidem, svým kamarádům, hystericky se chichotáme při písemce a nemáme ani páru, co po nás ten člověk u tabule chce.
Smích je krásný. Zapomínáme na trápení, alespoň na těch pár sekund. Odhalujeme svou duši (mimo jiné i zuby, ale to je vedlejší). Nejhezčí je, když se nám povede někoho rozesmát. Ten pocit užitecnosti a toho, že jsme někomu na světě vylepšili den, je zkrátka nezapomenutelný. Ale smějeme se dost často? Dnešní společnost mi připadá hodně upjatá. Dnešní společnost se neumí smát. Nezvyklost je pro ni bláznostvím a trapasem. Co třeba se té nezvyklosti usmát? V dnešní době, plné sporů a nejasné budoucnosti lidského pokolení, je smích právě na místě!
Gaius Valerius Catullus řekl, že není nic tak hloupého, jako hloupý smích. Dovolte mi odporovat mu a malinko to změnit. Není nic tak hloupého, jako strávit den bez jediného úsměvu.
Toto je krásny článok. Smiať sa, to je vlastne jeden z najkrajších ľudských prejavov. Rozhodne by sme to mali robiť často. Ja sa najväčšmi nasmejem pri kamarátoch, ale tiež mi občas čosi vypláva v hlave na povrch a nezostáva mi iné, než sa nad tým rehotať hoc i v nevhodnej chvíli. Keby som mal o čosi viac odvahy, oslovoval by som ľudí v mhd, ale ja sa "radšej" uzatváram vo vlastnom zvuku hudby... to je dnešný svet. Zmeňme to, zmeňme to úsmevom a smiechom! :-)