Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Smích oslice, zuby venku a plno skřeku

30. září 2014 v 20:39 | Jannie Wearbliss |  Zamyšlení nad životem
Není nad to se něčemu smát a nevědět čemu...




"Smích léčí, ale jen ty, kteří se umějí smát." - Jiří Žáček

Co vlastně nutí člověka k smíchu? Co je tím zázračným popudem, který dá zapracovat naší bránici a my se smějeme, až se za břicho popadáme? A musí být smích nutně projevem šťěstí? Smích je zázračný elixír. Je to lék na všechny bolesti a strasti, odhaní chmury a strest.

Všichni víme, že smích je většinou přirozenou reakcí na vtip. Všichni máme kolem sebe alespoň jednoho člověka, který nejspíš považuje za vtip spoustu věcí a jeho dobrá nálada jen tak nevymizí. Já znám člověka, který se směje téměř pořád.
Je jím jedna moje kamarádka a spolužačka. Snad nikdy jsem ji neviděla bez úsměvu na tváři. Buď se usmívá a nebo místnost rozezní svým smíchem. Když se ostatní mračí a stěžují sí, ona se usmívá. Když vstáváme do školy na sedm a čeká nás milion písemek a testů, ona se usmívá. Směje se, když jde k tabuli v chemii (v chemii mám pravidelně infarkty, tak moc se bojím zkoušení). Usmívá se, když jde od zkoušení, ať už z pětkou nebo jedničkou. Usmívá se na učitele, na cizí lidi v trolejbusu, které následně vesele osloví s tím, jak je dneska krásně. Dokáže si celé dlouhé minuty libovat, jak je venku hezky a svítí sluníčko.

Chápete, co tím chci říct? Opravdu znám ve svém životě pouze jedného člověka, který všechno kolem sebe ocení, je šťastný za to, co má a vyzařuje optimismus, kam se podívám? Chtěla bych mít její milou, přátelskou povahu. Chtěla bych mít její pozitivizmus. Protože smích je darem, zbraní i dědictvím lidstva. Smích dokáže spravit vše.

A co nakažlivý smích? To je, když se smějete na celé kolo, ceníte zuby s bůhví čím za nimi, z hrdla vám vychází skřeky jako hýkavé oslici a okolí zaplňujete svými koktavými pokusy vysvětlit, proč se vlastně smějete. Znám to až moc dobře. Další moje kamarádka a spolužačka se pyšní vlastností, kterou kdyby měl každý, lidstvo by se nepřestalo smát. Jakmile ona se zasměje, okolí vybuchne a všichni se válí v křečích na zemi. A může jít třeba o úplnou maličkost. O blbost, která jí kdoví proč přišla vtipná a začala se smát. (Třeba úplně obyčejný bílý jogurt může být krásným spouštěčem!) U takových lidí máte jistotu, že pokud řeknete jakkoliv chabý vtip, okolí vás zaplní salvou hrdelních skřeků a vy si můžete zvyšovat sebevědomí, jak skvělým humorem oplýváte. Ano, i tohle slýchám ve své hlavě.
Mimochodem, této osobě pravidelně přeskakuje z tohoto obrázku a jemu podobných. Blázínek


Každopádně, ke smíchu se dá dojít všelijak. Stává se vám, že se začnete zničehonič culit, když jdete po ulici? Když si vzpomenete na něco velmi vtipného, a pak se na vás každý dívá, jak na idiota. Ale proč? Proč bychom se nemohli jen tak usmívat, jako moje spolužačka, a v poklidu si konverzovat s cizinci v trolejbuse jen proto, že je krásný den a že jsme rádi na světě? Rozesmívá nás hudba, divadlo, film. Smějeme se cizím lidem, svým kamarádům, hystericky se chichotáme při písemce a nemáme ani páru, co po nás ten člověk u tabule chce.

Smích je krásný. Zapomínáme na trápení, alespoň na těch pár sekund. Odhalujeme svou duši (mimo jiné i zuby, ale to je vedlejší). Nejhezčí je, když se nám povede někoho rozesmát. Ten pocit užitecnosti a toho, že jsme někomu na světě vylepšili den, je zkrátka nezapomenutelný. Ale smějeme se dost často? Dnešní společnost mi připadá hodně upjatá. Dnešní společnost se neumí smát. Nezvyklost je pro ni bláznostvím a trapasem. Co třeba se té nezvyklosti usmát? V dnešní době, plné sporů a nejasné budoucnosti lidského pokolení, je smích právě na místě!

Gaius Valerius Catullus řekl, že není nic tak hloupého, jako hloupý smích. Dovolte mi odporovat mu a malinko to změnit. Není nic tak hloupého, jako strávit den bez jediného úsměvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bocian Bocian | E-mail | Web | 1. října 2014 v 20:16 | Reagovat

Toto je krásny článok. Smiať sa, to je vlastne jeden z najkrajších ľudských prejavov. Rozhodne by sme to mali robiť často. Ja sa najväčšmi nasmejem pri kamarátoch, ale tiež mi občas čosi vypláva v hlave na povrch a nezostáva mi iné, než sa nad tým rehotať hoc i v nevhodnej chvíli. Keby som mal o čosi viac odvahy, oslovoval by som ľudí v mhd, ale ja sa "radšej" uzatváram vo vlastnom zvuku hudby... to je dnešný svet. Zmeňme to, zmeňme to úsmevom a smiechom! :-)

2 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 2. října 2014 v 7:23 | Reagovat

To motto není vůbec k zahození.

Zní to ohraně, ale "jsi ještě mladá"...postupem času jsem třeba já prostě přišel na to, že "dospěláci" se jen neradi smějí. To je možná ta společnost, kterou máš na mysli. Bude to jednak proto, že jim smích přijde jako něco, co je ponižuje, nebo znehodnocuje jejch autoriu. (Což je blbost ne?) Dalším důvodem taky může být prostě to, že jsou po celý ten den tak ve stresu, že na smích nemají chuť. Musí myslet na spoustu "důležitých" věcí a je jen velmi obtížné je od nich smíchemn na chvíli oprostit.

Proto je mládí tak boží. Protože můžeš prořehtat celou školní výuku a s božskou náladou chodit po ulici jako Chaplin. Kéž by to nikdy neskončilo...

3 Luci Luci | E-mail | Web | 2. října 2014 v 17:15 | Reagovat

máš to krásně napsané :)) máš skvělé dvě kamarádky :) ze mě prý taky hodně vyzařuje pozitivní nálada a snažím se stále usmívat, ale ne vždy mi to jde... a taky mám jednu kamarádku, která svým smíchem nakazí celou třídu :DD smích je důležitý, je krásný a sluší všem :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama