Čemu je těžké se vyhnout
24. října 2014 v 16:38 | Jannie Wearbliss | Zamyšlení nad životemKomentáře
No jo tomuhle se opravdu vyhnout nedá. Je to tak, ale člověk se nesmí dát a jít dál... i když to se líp řekne jak udělá - bohužel.
Presne si týmto článkom vystihla moje pocity. Mám potrebu vyjadriť sa k niektorým bodom.
Závisť a súťaživosť - Áno, som zvyknutý na dobré známky a keď ich nemám, znervózniem, aj keď viem, že to je len hlúpa škola.
Povýšenosť - Som na osemročnom súkromnom gymnáziu a myslím, že to hovorí samo za seba. Skôr by sa to malo volať škola pre snobov... Strašne ma štve aj chovanie učiteľov. Akoby počítali s tým, že máme peniaze na každý nehorázne drahý výlet a všetky tie blbé učebnice... o školnom nehovoriac (žiaľ rodičov v tomto nezlomím, myslia si, že vzdelanie je nadovšetko a pravda je, že sa mi ho na tejto škole dostáva až priveľa :-D).
Ostatné body - V týchto dňoch som úplne apatický. Ešte nikdy sa mi tak veľmi nechcelo robiť nič ako teraz. Smutné. Viem, že to nie je iba vina školy. Ešte k tomu som nepríjemný na okolie, hlavne na rodičov.
Šialenosť - Totálne mi šibe. Odrazu začnem tancovať uprostred večera po izbe (je to dosť trápne :-D), niekedy zas mlátim rukami do steny až mám úplne červené hánky :-D.
Takže to je môj krásny študentský život.
Já ti nevím... život je prostě pobízivá mrcha a nedá se s tím nic dělat. Nejlepší je se s jeho výstřelkami po právu vyrovnat. Koneckonců, takhle tě život někam směruje, postrčí tě prostě občas kupředu, tak nač z toho dělat krok zpátky? :)
Děkují vám všem za komentáře.
[3]: :D Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Bláznovství si občas musí užít každý. ALe to s těmi učebnicemi je naprostá pravda! Kdo to má sakra platit?
[4]: Přesně, proč? Jenže někdy se člověk musí vyrovnat i s věcmi jemu nepříjemnými a za cenu čeho? Že bude podlě některých lepší než ostatní?
Vyhnout se tomu nemůžeš, musíš se s tím naučit žít! A hlavně si neklást do slovíčko "proč?":-(
Jo, škola je na zabití :) U nás na gymplu, je to asi lepší než u vás, ale poslední tři týdny byly opravdu strašný. Psali jsme miliardy písemek a já to brala všechno strašně vážně. Asi minutu před tou písemkou mi došlo, že je to vlastně strašná malichernost...
Šílenství se člověk doopravdy nevyhne. U nás ve třídě se tomu už nedivíme a chápeme ty, kterým prostě občas habe. Máme k tomu důvod.
Ano ostatním příkladům se vážně vyhnout nelze. Je to smutný. Občas je škola vážně zlo.
Přesně proto nemám školu ráda - vždycky mě ochromí tyhle pocity. A ještě frustrace.
Ale nic jiného nám holt nezbývá a musí si s tím poradit skepse...
Tak myslím si, že kousek zdravé (ano, ZDRAVÉ) soutěživosti by měl být v každém z nás. Přece jenom to tak trochu ústí v touze mít o něco lepší. Ale nadruhou stranu nesnáším ty, kteří se snaží být za každou cenu těmi nejlepšími, i kdyby měli jít přes mrtvoly. Vím, že na základce jsem měla takovou spolužačku, která prostě neustále s někým soupeřila a bylo jedno, jestli to byl třídní šprt, outsider, fešanda... prostě s naprosto každým pořád soupeřila, aby ona byla ta nejlepší. Když se jí nedařilo, tak ze soutěživosti se najednou stala krutá závist, kdy byla schopná pomluvit i svou nejlepší kamarádku, protože měla něco, co ona ne. Bohužel, asi jako jediná jsem jí tohle chování nežrala a párkrát jsem jí do očí i řekla, že se chová jako neuvěřitelná svině. A víš co? Najednou jsme skončili základku a všichni, co s námi chodili do třídy se přestali se mnou kamarádit. Tak je mi jasné, odkud vítr fouká.? A vlastně je mi to úplně jedno.


Na lopatky tě může položit jenom boxer. :) Nesmíš se nechat. :)