Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Erich Kulka - Útěk z tábora smrti

5. října 2014 v 9:00 | Jannie Wearbliss |  Recenze



Toto téma mě začalo zajímat, když jsem si přečetla knihu Láska za ostnatým drátem od Hany Radulicové. Od té doby jsem druhou světovou a holocaustem šokována a znechucována ještě více. A také jakýmsi způsobem posedlá. Jako kdybych u každé knihy doufala, že se promění v pohádku a všichni zlí esesáci se stanou hodnými, propustí židovské vězně a ukážou Hitlerovi záda. Tato kniha je však dalším děsivým důkazem lidského nelidství.
Když shrnu stručně děj, je to vlastně příběh velmi chytrého žida jménem Vítězslav Lederer, který uměl využít příležitosti a uprchl před jistou smrtí. Patřil totiž k prosincovému transportu z Terezína, který byl 11. a 12. července 1944 poslán do plynu. Říkalo se jim "rodinný tábor" a měli sloužit jako krásná ukázka židů z pracovního tábora pro vyslance z Červeného kříže. Měli více jídla, méně práce a dokonce školu s úkázkami dětských výtvorů. Když už je nacisti nepotřebovali, zkrátka se jich zbavili. Lederer v táboře zažil mnohé útrapy, avšak neztratil naději a za to si vysloužil druhou šanci. Lze tomu těžko uvěřit, ale dostal se z koncentráku za pomoci mladého esesáka, který se zamiloval do jedné židovky a s jeho pomocí ji chtěl osvobodit. K tomu však nikdy nedošlo, neboť byl odhalen, mučen a zabit. Lederer zajetí unikl jen o vlásek. Na svobodě se pak ještě dlouho musel skrývat, načež se dostal až ke slovenským partyzánům, s nimiž bojoval na hranicích. Za totality byl nedoceněn jako mnoho dalších, ale dožil se úctyhodného věku šedesáti osmi let. A tento příběh se opravdu stal!
Není to však pouze příběh Ledererův. V knize se vyskytuje spousta postav, z 99% reálných, které hlavnímu hrdinovy nějakým způsobem pomohli, nebo zase nepomohli. I jejich osud je líčen chladně a s odstupem. Zasaženi válkou se snažili přežít, jak jen se dalo. Mnozí z nich byli Ledererovi přátelé nebo příbuzní.
Kniha vám může připadat jako souhrn velkého množství faktů. Jako učebnice dějepisu. Ale za neosobitým popisem bez emocí se skrývá životní příběh. Má to přece jen něco do sebe. Ačkoliv se zdá, jako by sám autor byl skryt za velkým mlžným oparem nechtěje odhalit své pocity, byla to jeho roztřepaná ruka, která ta slova napsala. A ta slova se vám vryjí do paměti.
Třebaže jde v podstatě o dějepis, který mnohým z vás připadá nudný, kniha je plná zvratů a akčních scén. Vykresluje tehdejší dobu a morálku lidí, nemilosrdnou povahu esesáků i jakési české odbojové podsvětí. Pokud již máte něco o tomto tématu načteno a chcete zkusit jiný úhel pohledu, přečtěte si ji. Pokud nemáte načteno nic, ale tato tématika vás zajímá, přečtěte si ji také.
Dosti mě překvapila jedna situace v knize. Lederer se vrátil skrytou cestou do Terezína, aby varoval své přátelé. Za každou cenu se snažil přimět je k odboji, k protestu, k jakékoliv činnosti. Vypovídal o osudech těch, kteří s ním přijeli do Osvětimi. Avšak terezínští mu nevěřili. Nacisté je oklamali zfalšovanými dopisy. Nechtěli mu věřit, že jejich příbuzní a přátelé z transportu jsou posmrti. Napsali jim přece listy plné chvály, jak jsou spokojení a jak je jim dobře! Není možné, že by byli oklamáni! Bylo tedy marné je přemlouvat k odporu. Ti lidé se z posledních sil chytali stébla naděje, které jim nacisté strčili pod nos a ani je nenapadlo pomýšlet na to, že by mohlo jít o klam! Nevěřili Ledererovi, třebaže on byl živoucí svěděk.
Opravdu válka tak změnila jejich myšleni? Stali se z nich poslušné ovečky, které pod hrozbou smrti udělali cokoliv?
I takový měla válka vliv. A ještě horší dopad. Prosím o veškeré vaše názory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 5. října 2014 v 14:11 | Reagovat

Tak já historii studoval jako volitelný předmět pár let. O 2. světové jsme se učili a četli o ní až až, takže tohle není kniha po které bych sáhl. I přesto, že z toho co tu čtu to vypadá moc zajímavě, to téma je na mě trochu moc. Nebo spíš takhle, přečetl bych si to, ale není na to nálada. Nálada je většinou na knihu ve které právě člověk uteče pryč od reality do světa fantazie (i když i v tom jsou války) konce jsou vždy dobré.

2 sarush ef sarush ef | Web | 5. října 2014 v 15:53 | Reagovat

To zní jako vážně skvělá knížka. Mám ráda tyhle témata.

3 stuprum stuprum | Web | 6. října 2014 v 0:59 | Reagovat

Válka působí hrozivě i dneska, a dnes je to spíš hra na vojáky a na moc. Takže nezávidím nikomu, kdo prošel opravdickými pracovními tábory atd., s tím se těžko srovnává.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. října 2014 v 17:20 | Reagovat

Nemám bohužel čas na čtení, ale děkuji za seznámení se zajímavou knížkou. Též dík za návštěvu na mém blogu, potěšila!

5 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 7. října 2014 v 9:39 | Reagovat

Můj názor na válečné téma už znáš :)

Je opravdu ohromující, jak dokázal ostnatý drát v té době lidi spojovat i oddělovat...tak nemilosrdným způsobem. Toho jsou vážně schopní jen lidi.

Na společenských vědách tohle téma pořád rozebíráme - do jisté míry proto, že naše paní učitelka je až nesnesitelná pro-židovka :D

Takovýchto skvělých knih, které chytí svou vážností a autenticitou za srdce je spousta. Proto mě překvapuje ten "bezcitný" rukopis, který popisuješ... Stejně je ale nejintenzivnější vzpomínkou osobní návštěva podobného místa...

6 Choi Mari Choi Mari | Web | 11. října 2014 v 9:53 | Reagovat

Četla jsem pár knih o holocaustu (např. Pianista, Deník Anny Frankové nebo Nemilovaná), ale i o dalších nespravedlnostech 2.sv. války. Četla jsi Chlapec v pruhovaném pyžamu? Taky docela síla. Je vidět, že děti by dospělí někdy poslouchat měli. Těm je jedno jestli je jejich kamarád Žid nebo ne. Taky jsem četla jednu knihu o tom, co za války a po ní dělo s lidmi v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, kteří byli proti komunismu. To taky nebylo pěkné.

Mě tahle tématika zajímá, ale zároveň pokaždé šokuje a znechutí. Nedokážu si představit být v té době. To jsou nejen knihy, ale i filmy a dokumenty. I když jsem nikdy nic takové nezažila, pokaždé mi to tou bezmocí vžene slzy do očí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama