Ukázka toho, že jednostranný cit nemusí probíhat jen mezi lidmi. Že ne každá láska je správná. Připadá mi to trošku neohrabané, ale vzhledem k tomu, že jsme měli zrovna hodinu francouzštiny...
Nad ranní rosou čas plyne
tmy černé zvedá se opona
slunce za mraky v poklidu dříme
zabiják vraždu dokoná.
Třepající se prsty nedočkavé
tonoucí stéblo naděje hledají
rty otevřené, zoufalé
po vzduchu lačně lapají.
Jeden hřích s druhým se spojí
smrt hledá si obět novou
za zády závislost stojí
plíce mé křičí vzpourou.
Jsme posedlí, jsme zamilovaní
do útěšného klamu
jenž drogou a lží nás opíjí
jenž za zády kome nám jámu.
Skála vůle se rychle hroutí
pod tíhou lásky domnělé
žíly se nedostatkem kroutí
v hlubině budoucnosti zšeřelé.
Nad ranní rosou se vznáší dým
opona tmy se zvedá
na tvář zasmušilou usedá splín
a kuřák svou lásku hledá.


Pěkná báseň! Má to takovou nepopsatelnou atmosféru, hezky pojaté... :)