Nejsem stroj!
17. října 2014 v 21:19 | Jannie Wearbliss | Deníkové zápiskyKomentáře
[1]: Na gymplu se můžu učit jak chci, a stejně mám za čtyři nebo za tři i při seběvětší snaze. Tam je to spíš výhra. A jo, máš pravdu. Je to nefér.
Tiež som v treťom ročníku na gymnáziu a rozumiem ti viac než dosť. Necítim ten tlak tak prudko ako ty, asi to je tým, že prvá vlna priebežných testov bola najmä o opakovaní minulého učiva a ja som sa na každý učil deň iba pred tým, no bude to už len horšie, to je jasné a ja som z toho všetkého už teraz úplne paralyzovaný. V podstate mám nulový spoločenský život a ani do vecí, ktoré ma veľmi bavia (ako je písanie, športovanie alebo fotografovanie), sa mi teraz absolútne nechce. Keď mám voľno, pozerám filmy, počúvam hudbu... vlastne sa iba rozkladám zaživa.
Ach, chcel by som dokončiť svoju knihu, čítať svetovú klasiku, vymýšľať si zaujímavé literárne projekty a stať sa spisovateľom :-D. Smola.
[3]: Jsi něco jako můj dvojník, protože mám úplně stejný problém i cíl. Rozklad zaživa...to je asi to nejpřesnější pojmenování našeho stavu. A nekrutější. Děkuju za komentář.
Moc dobře napsané, a taky zcela pravdivé. Co je to za život? Trčet 6 nebo 7 hodin ve škole, kde se musíš soustředit, vnímat pořád všchno, stresovat se.. pak přijít domů, a začít se opět učit. Další a další den to samé.. Je to vůbec normální? Je tohle naplněný život? Většina lidí by řekla, že si nemáme na co stěžovat, že se máme královsky a můžeme být jenom rádi, že nechodíme do práce.. ale je to vůbec tak? Neustálé tlaky z okolí, řeči, že špatné známky = špatná práce v budoucnu... dovoluji si tvrdit, že to rozhodně nemáme lehké. Jenže, co s tím naděláme? NIC. Vybrali jsme si, že chceme studovat, takže neustálé makání, šprtání se věcí, které nás ani v nejmenším nezajímají, je náš osud. Holt gympl, v našem případě, Jani, Lesní čtvrť. Snad ten třeťák ve zdraví prolezem. Amen.
Vytrvej...to je to jediné, co se nakonec dá dělat. Mnohem víc si to poděláš, když neodmaturuješ, nebo se psychicky zhroutíš. Tohle není napořád. Je známo, že škola bere mládí, Zato ale vrací kvalitní život. Však počkej, ještě budeme oba rádi, že jsme se tak hekticky učili :)
Myslím, že naše ročníky se kromě jiných informací moc neliší. Za poslední tři týdny jsem každý den naspala sotva pět hodin, do školy chodím unavená a náladu mi dokáže zednout jen jediná osoba (mimochodem moc děkuju za podporu a ano, někteří jsou opravdoví parchanti). K čemu mi je, naučit se přesně ukázat sto sedmdesát šest měst?
Nejsme stroje, ale musíme se tak chovat :( Ale ono to přejde :D Ještě maturita, univerzita a hotovo :D


Taky mi na školních výsledcích neuvěřitelně záleží. Zatímco pro někoho je 4 "dobrá známka, hlavně, že nemá pět", tak pro mě je to přímo katastrofa. Mohla jsem být přece mnohem lepší, mohla jsem mít jedničku, kdybych nebyla blbá a víc se dřela. A víš co je na tom všem nejhorší? Že je to stejně úplně k ničemu. Stejně jednou dostanu stejnou práci (možná i horší) než někdo, kdo na školu úplně kašlal a nějakým zázrakem ji dodělal.