Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Rozhovor se smrtí

8. října 2014 v 20:51 | Jannie Wearbliss |  Povídky
Zdál se mi sen, že sedím na křídlech anděla. Anděla s černými křídly.

/Probudím se. V temném koutě mého pokoje sedí smrt. Krčí se v karmínovém křesle, ale nevidím jí do tváře./
Já: Co jsi zač?
Smrt: Jsem smrt.
Já: /nejistě/ A co tady děláš? Co po mě chceš?
Smrt: Jsem přece všudypřítomná. Jsem vždycky všude.
Já: Co po mě chceš?
Smrt: Co bys řekla, že chci?
Já: /krčím rameny/
Smrt: /posměšně/ Vy lidé jste tak směšní. Každý z vás bezmezně věří, že si pro něj snad nikdy nepříjdu. Že zapomenu a nechám ho žít věčně.
Já: Ale já nechci žít věčně. Vlastně někdy přemýšlím, zda má smysl vůbec žít.
Smrt: Ano, to já vím. Vidím tvé chmurné myšlenky. Už několikrát jsem se k tobě přiblížila v domnění, že se mnou odejdeš. Byla jsem nablízku.
Já: Cítila jsem to.
Smrt: Byla jsem zklamaná. Z velikáštví se vyklube slabošství a já pak odcházím s prázdnýma rukama. Co vás tak drží na tomto světě, to nepochopím.
Já: To je jako ptát se, proč jsi na světě ty.
Smrt: To je přece zřejmé. Všechno má svůj protiklad. Láska, nenávist. Zlo, dobrota. Můžeš mě klidně považovat za zlou, ale tak to není. Já jen činím protiklad. Jak by to bylo, kdyby všichni žili věčně? Nikdo by nebyl šťastný. Jsem protiklad k životu, v podstatě vás smrtelníky činím šťastnými. Beru si slabé, nemocné, nechtěné, nenáviděné, abych uvolnila místo pro vás.
Já: Proč si nebereš ty zlé?
Smrt: Kdybych si brala jenom zlé, kde by byl protiklad k laskavým, hodným? Žádný. Všichni by byli obyčejní. Stejní. A navíc, kdo určuje, co je dobré a co zlé...
Já: /s povzdechem/ Proč musí být na světě protiklady...
Smrt: Nebylo by rovnováhy.
Já: Všechno je tak kruté, nemohu to unést.
Smrt: Nevšímej si toho, buď stejná jako ostatní.
Já: To nedokážu. Vše, co vidím kolem sebe, je klam. Vše má skrytý důvod. Nedokážu se dívat, jak se lidé ničí. Pohled na bortící se svět mě frustruje. Lidé nenávidí lidi. Jsme stejný živočišný druh a přesto k sobě pociťujeme nenávist.
Smrt: Vy lidé si tak často stěžujete.
Já: /málem s výkřikem/ No právě! I tohle nenávidím. Že jsem stejná jako všichni kolem mě.
Smrt: /zakroutí hlavou/ Ale vždyť lidé si nemají na co stěžovat. Stěžují si na stáří, ale to je daň za prožitý život. Stejně tak jsem já jejich cenou. Jednou umře každý. Nemůžete mě brát jako tu zlou. To nenávist a zloba lidí způsobuje, že moje působení je častější. Můžete si za to sami.
Já: Já tě přece z ničeho neviním, souhlasím s tebou. Vím, že jsme zrůdy.
Smrt: /chvíli mlčí/ Zdá se, že tento svět tě ničím nedrží.
Já: Drží možná jen mou existencí.
Smrt: Chceš se mnou tedy odejít?
Já:/přikývnu/ Možná. Dej mi den dva na rozmyšlenou.
Smrt: /s uchechtnutím/ To není třeba. Už ses rozhodla. Já se jen chtěla přesvědčit, zda chceš opravdu jít. Život se tě už vzdal...


Zdál se mi sen, že sedím na křídlech anděla.
Anděla s černými křídly.
Sedím tu sama, duše již bez těla.
Já podřezala si žíly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 10. října 2014 v 14:21 | Reagovat

Popravdě, tak trpké rozuzlení bych od tebe nečekal...

Dialog se smrtí? Perfektní nápad. Už nevím pokolikáté mě ladíš na inspirativní vlnu...

Lidé si neumí vážit toho, co mají. Neuvědomují si, jak obrovský dar možností dostali, dokud už není pozdě...Ale to je asi povahou člověka, chtít pořád víc.

2 pavel pavel | Web | 11. října 2014 v 10:21 | Reagovat

Vždy říkám, že člověk je tu jako v očistci, aby oddělil v tom svém životě zrno od plevele a kdo to vzdá a předčasně odejde, sám sebe prohraje.
Napsala jsi to hezky.

3 Wye Wye | E-mail | Web | 12. října 2014 v 10:32 | Reagovat

Ten námět je skvělej. Věci, které Smrt říká jsou skvělý. Jen mi zkrátka nějak moc nesedí ta holka, ale to byl možná záměr.
Každopádně, líbí se mi to.

4 Kika Kika | E-mail | Web | 13. října 2014 v 15:50 | Reagovat

Musím říct, že jsem nadšená! Ten rozhovor je skvělý. Vůbec bych se nedokázala do něčeho takového vžít a úplně se zatajeným dechem jsem četla závěr..

5 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 14. října 2014 v 18:50 | Reagovat

Až mě z tech posledních řádků zabolelo v zápěstí. Originální článek!

6 El El | Web | 17. října 2014 v 15:18 | Reagovat

Skvělý článek. Moc ráda čtu takové rozhovory, které mají myšlenku :-)

7 Clarissa Clarissa | Web | 29. října 2014 v 19:51 | Reagovat

Výborný příběh zachycující výbornou myšlenku.

8 najpsickovia najpsickovia | Web | 14. června 2015 v 13:49 | Reagovat

Úžasné, úžasné, úžasné!!!!
Vážne skvelý príbeh, ktorý mal jasnú a zrozumiteľnú pointu! Nápad je skvelý a ako hovoril Steeve X, dialóg so Smrťou je geniálny nápad :D
Prajem veľa šťastia s tvojou ďalšou tvorbou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama