Říká se, že smrt je jediná jistota v životě. A je to pravda. Nic není tak stoprocentně jisté jako smrt. Není jisté, že dospějeme, že vystuduje a budou z nás úspěšní jedinci s barákem a vířivkou, že budeme mít rodinu a budeme milováni. Ani láska není jistá. Nic kromě smrti. Tak proč se tím trápit. Dokud jsme mladí, nezabývejme se takovými věcmi. Smrt může přijít znenadání, jako blesk z čistého nebe. Nebo o ní můžeme vědět a jen počkáme, až si pro nás příjde.
Napadlo mě podívat se na smrt očima slavných. Někteří o smrti vtipkují.
Woody Allen: "Neříkám, že nechci umřít. Jen nechci být u toho, až se to stane."
Někteří zcela chápou, že smrt je přirozené zakončení života. Jako řešení.
Josefmaría Escrivá de Balaguer: "Všechno se dá vyřešit kromě smrti. A smrt vyřeší všechno."
Další jsou hrdině ochotní zemřít pro dobrou věc.
Martin Luther King: "Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil."
Myslím, že King je ctihodným příkladem toho, že zemřít pro dobrou věc je pocta než utrpení.
"Žijeme pár let, ale mrtví jsme celé miliardy, vlastně věčně. Člověk je vlastně věčně mrtev."
Ladislav Fuks chápe smrt jako něco mnohem delšího než život a taky možná něco nadpozemského. Vždyť co my víme, třeba jsme mrtví zrovna tolik let, kolik si zasloužíme a teprve pak je nám souzeno se znovu narodit.
Další pojednávají o strachu ze smrti.
Immanuel Kant: "Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu."
"Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?" Konfucius se zase přiznává, jako spousta moudrých osobností, že není tak moudrý, za jakého jej svět má. Není možné vědět všechno a je dost možné nevědět nic o smrti.
Sigmund Freud: "Každý z nás dluží přírodě svoji smrt."
Tím vlastně říká, že smrt je přirozeným jevem v přírodě, příjde po životě a udržuje rovnováhu v celém vesmíru. Někdo zemře a další se narodí.
Podobně uvažuje také Shakespeare, který rovněž pomýšlí na smrt jako na druh platby za život.
"Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou."
J. V. Stalin: "Smrt jednotlivce je tragedie, smrt miliónů statistika." Bezcitnost sálající z tohoto citátu je drtivá, avšak my lidé takto chápeme velká čísla. Když zemře jeden, možná si vzpomeneme na jméno, když zemřou milióny, těžko známe přesný počet.
Gabriel García Márquéz možná považoval smrt za osobu kráčející po této zemi. Osobu s velmi špatným smyslem pro humor. "Smrt nemá smysl pro legraci."
"Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději." Moliére nejspíš chápal smrt jako způsob vysvobození z okovů života. Sám našel tento lék na prknech jeviště.
Smrt ztělesňuje pro každého něco jiného. Pro někoho je to předmět strachu, jiní na ni čekají s radostí. Jiní se jí domáhají předně. Jedno je jisté: každý zemře. Život je cesta ke smrti. Smrti neutečeme. Nemůžeme změnit směr (pokud nějaký chytrý vědec nevynalezné lék na stáří). Proto si tu cestu co nejvíce prohlubme. Ať si nás matička Země pamatuje.