22. prosince 2014 v 16:57 | Jannie Wearbliss
|
Tak když jsou ty Vánoce, tak taky přispěju svojí troškou do mlýna.
Mám ráda, když...
...je celý dům provoněný cukrovím. Potom chodím kvůli různým vymyšleným záminkám kolem kuchyně a tajně ujídám z talíře, když se mamka nedívá.
...je volno a můžu si dělat v podstatě, co chci. Žádná škola, skoro žádné úkoly (až na moje dvě super seminární práce, které už se pomalu dožadují pozornosti), žádné postávání v přeplněném trolejbusu, kdy vám na záda dýcha zpocený dědek a kolem se linou alkoholické výpary.
...můžu být vzhůru dlouho do noci. Jsem totiž noční tvor, nejlépe se mi tvoři v pozdních hodinách a tak píšu jako o život. Tady už chybí jen ta cigaretka a sklenička bílého.
...s rodinou pozorujeme vánoční komedie, uzobáváme solených arašídů a cukroví a do kritických partií se ukládají tuky.
-_-
...za okny sněží a bílé vločky pomalu zasypávají zelenou krajinu. To pak mám pocit, že jsem opravdu v nějakém kouzelném světě a v ten okamžik se již nikdy nechci vrátit do školy ani do zaběhnutých stereotypů.
...můžu neomezeně zapracovat na svých koníčcích a netrápí mě myšlenky na učení.
Nemám ráda...
...předvánoční úklid. Přímo jej nesnáším, protože mi připadá jako nehorázná otrava takto puntičkářsky vyklízet každý centimetr domu jen kvůli Vánocům. Ale nějak cítím, že to je potřeba a že to uklidní matčiny nervy, a tak raději dělám, co nakáže. A kolik se při tom najde ztracených věcí!
...všechny ty hromady jídla. Strašně bych si přála, abychom upekli třeba jen dva druhy cukroví a jedli to postupně. Jinak bychom mohli jíst jako normálně, žádné velké hostiny. Jenže se tak neděje, k Vánocům ty hromady cukru patří a já mám příliš slabou vůli, abych celý měsíc odolávala.
...když si po Vánocích stoupnu na váhu. To je katastrofa.
...když mě moje drahá matinka tahá do kostela. To mi opravdu dokáže zkazit náladu. Zrátka se tam necítím ve své kůži, připadám si tam jako vetřelec, který svým smýšlením narušuje tu oddanou vlnu, kterou vysílají všichni kolem. Ale také cítím radost těch lidí kolem, a tak to zkrátka přetrpím a pak si jdu po svých.
...ten pocit úzkosti, který se každým dnem zvětšuje. Mám dojem, že jsem svůj mozek zase ukolébala a on nebude schopný se probrat a znovu nahodit školní tempo. Mám z toho strach a pokaždé si přeji, aby byly prázdniny alespoň dvakrát tak delší.
A co vy? Co máte rádi a neradi na Vánocích?
Shodneme se ve všech bodech. :) Akorát letos asi bude spíš pršet než sněžit...