
Připadám si hloupě, když jsem si naložila takovou tunu knih do konce školního roku a v prosinci mám přečtených pouze šest! Bohužel však není čas soustředit se jen na hobby. Pořád je co dělat do školy a předpokládám, že většinu vánočních prázdnin strávím psaním seminárek do dějepisu a psychologie. Přečetla jsem si tedy alespoň ještě jeden kousek, než se pustím do odborných knih o postavení žen a prvních feministkách (ano, moje téma seminárky :D )
Jinak chci říct, že ten seznam nebyl zrovna radostná volba. Četla jsem šest knih a hned u tří z nich jsem brečela jako želva. Zelená míle, Hvězdy nám nepřály a pak právě tato kniha.
Narazila jsem na ni asi před rokem v knihkupectví a anotace mě ihned zaujala. O něco později se mi shodou náhod dostala do ruky a opět musím říct, že jsem nelitovala. Tak mě to chytlo, že jsem nad ní strávila většinu času, co jsem s nevolností ležela doma a nešla do školy.
Kniha je příběhem o muži Willu Traynorovi, který měl úžasný život. Byl aktivní, bohatý, cestoval, měl spoustu sexu jak sám tvrdil, ale stalo se něco, s čím nepočítal a on je najednou uvězněn na vozíku. O dva roky později se seznamuje se svojí novou ošetřovelkou Louisou Clarkovou. Jejich vztah je zpočátku hodně chladný, neboť on o ni nestojí a ona chce hlavně štědrou výplatu, aby vypomohla rodině s rozpočtem. Má přítele, s kterým však nemá mnoho společného a sama nejspíš neví, co chce. Celý život žije v tom zapadlém rodném městečku a doufá, že to tak i zůstane. Zato Will ví moc dobře co chce, avšak mít to nemůže. Život ho nebaví a již v ničem nevidí smysl. A tak postupem času vzniká jakési křehké pouto, které se mění v silné přátelství. Louisa se snaží přimět Willa, že stále ještě existují věcí, kvůli nimž by mohl chtít žít a on ji přesvědčuje, aby se trochu odvázala a oddala se svému životnímu snu, ať je jakýkoliv. Během šesti měsícu se oba navzájem změní k nepoznání, oba si ujasní, co vlastně od života čekají a samozřejmě se do sebe zamilují.
Když se na ten příběh dívám zpětně, mám dojem, že autorka si libuje v osudových hrátkách. Právě díky tomu působí kniha ta hořce i krásně. Will by pravděpodobně nikdy nebyl na vozíčku, kdyby vyšel z bytu jen o chvíli později. Možná, že kdyby se tolik nesnažil uhnat ten taxík, nikdy by se mu to nestalo. Louisa by si nikdy nemusela shánět nové zaměstnání, kdyby nepřišla o práci v kavárně Mazaná houstička. a nikdy by se nesetkali, kdyby ji Willova matka nepřijala. Osud zkrátka zasáhl právě v té nečekané chvíli a stalo se to! Vždycky mě takové věci ohromují. Přestože se zdají nepravděpodobné a jistě se mezi vámi najde spousta skeptiků, kteří nad tím jen ohrnou nos, ale já tomu věřím. Chci tomu naivně věřit.
Autorka má výborný styl psaní, kniha je čtivá a ačkoliv plná popisů, nenudí vás. Příběh je prosycen vtipem i žalem, pobavíte se, ale taky pobrečíte. Co je však hlavní a v dnešní době vzácné, je, že vám kniha předá jisté poselství. Takové obsahují jen málokteré knihy. Takové, nad kterým musíte usilovně přemýšlet, hryzat se do rtu a říkat si, opravdu, vážně? Není na tom něco pravdy? Neměl(a) bych i já něco dělat ze svým životem?
Brečela jsem hlavně v trpkém pomyšlení, že něco tak úžasného, procítěného a naplňujícího se mi nikdy nepodaří napsat...


super ... pekný blog :)