Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Malé věci nás dělají velkými

1. prosince 2014 v 22:05 | Jannie Wearbliss |  Téma týdne
V životě jsou události, v nichž má člověk dojem, že už dál nemůže. Že je příliš zahlcen vším tím kolem sebe, že už nedokáže víc zvládat. Nejradši by si lehl, zavřel oči a v klidu umřel. Je to smutné, že se vzdáváme tak brzo. Při každém sebemenším neúspěchu se nám hroutí svět. A přitom je na světě tolik drobných věcí, za něž bychom měli být vděční a měli bychom být šťastní, že máme to, co máme.
Vždycky když zažívám pocit neúspěchu, snažím se myslet na ten soubor drobných věcí, které mě obklopují, a které mi pomáhají zvednout se a jít dál. Pomáhají mi nepodlehnout sebelítosti.
Vzpomenu si na své bratry, kteří mi vždy nezapomínají připomenout, kdy je ta vhodná chvíle mrsknout sešitem o podlahu.
Myslím na svého otce, jak se pobaveně pochechtává, když příliš prudce smýknu auto zatáčkou.
Myslím na svoji matku, s jakou péčí pro nás každý den vaří teplé jídlo.
Myslím na svoji kamarádku Nikču a na naše zážitky ze základní školy, naše opisování, provokování učitelek a toulání se po městě.
Myslím na spolužačku a na její přitroublý smícha a šílený smysl pro humor. Myslím na svoji velkou rodinu, na svůj super pokojíček, na své oblíbené knihy, své povídky, své básně.
Myslím na Kačku, která vždy pochopí, co se děje v mém nitru. Myslím na svého kamaráda, který je homosexuál, ale netrápí se předsudky a řečmi. Vždycky se úžasně nasmějeme.
Myslím na ty drobné úspěchy v mém životě.
Myslím na svou každodenní snídani, vločky s jogurtem, nejoblíbenější jídlo dne, které si užívám.
Myslím na své tři kávy denně.
Myslím na to, kolik možností mám ve svém životě, kolik svobod a práv. Co všechno můžu dělat.
Kreslím. Zpívám si ve sprše. Můžu říct, co si myslím. Mám spoustu kamarádů, kteří mě podrží. Směju se. Zlobím se. Píšu. Učím se. Vzdělávám se. Čtu. Pokouším se hrát na klavír. Doufám... Dýchám....
Žiju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 19:59 | Reagovat

Tohle nejsou "malé" věci..., to co je tu tak krásně popsáno, je život tak plný a tak úžasně bohatý, že takový člověk nemůže
nikdy mít myšlenku na smrt!:-)
Jsou však lidé, kteří nemají kolem sebe tolik rodiny, lásky, přátel, dokonce ani ty vločky k snídani. Život je boj, ale tvůj článek je úžasně napsán. :-)

2 p p | Web | 2. prosince 2014 v 21:06 | Reagovat

Máš nejkrásnější věk, život před sebou a všechno se ti může splnit. Pokud to nejde najednou, tak krůček po krůčku. :)

3 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 2. prosince 2014 v 21:51 | Reagovat

Toto jsou ty krásné věci, které dělají náš život hezkým. Krásně napsáný článek musím říct, docela depresivní na to, že je plný hezkými okamžiky.

4 Aredhel Aredhel | Web | 2. prosince 2014 v 22:39 | Reagovat

Moc hezky napsané, opravdu!
(Tři kávy denně? Huh! :-) )

5 stuprum stuprum | Web | 3. prosince 2014 v 1:53 | Reagovat

Děláš moc dobře, že todle všecko děláš, život ti rozkvétá před očima. :)

6 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 3. prosince 2014 v 18:01 | Reagovat

Děkuju vám všem :) není nad to si uvědomit, že náš život není vůbec tak mizerný, jak se zdá :)

7 Bocian Bocian | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 20:29 | Reagovat

Článok je krásny, niet v čom polemizovať, avšak ja sa sem tam dostávam do stavu, kedy mi ani tieto pekné veci nie sú útechou. Vždy som sa tešil na to, čo ma čaká po štúdiu, no odrazu sa neteším, pretože moje sny sa vzďaľujú a ja ani  neviem, čo chcem.

Od začiatku tohto školského roka si uvedomujem, ako intenzívne sa začínam dožadovať víkendu, akoby som pre nič iné nežil a naozaj sa deje to, že týždeň neskutočne rýchlo pretečie, ani si to neuvedomím a je piatok poobede, čas, kedy môžem čo len chcem, ale ja akosi nechcem, zaspím skoro večer a prebúdzam sa v sobotu. Tú prebdiem s rodinou, v nedeľu sa tak nejak učím a znova školský týždeň. Chcem tým povedať, že už ani víkend nie je čosi vytúžené, že čas mi nikdy nespomalí na znamenie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama