Zdravím všechny návštěvníky blogu. Jsem amatérská spisovatelka s až příliš smělými plány. Doufám, že vás můj blog zaujme alespoň zlomkem a najdete zde něco, s čím se ztotožníte. Jmenuji se Jana, na blogu si však říkám Jannie. Přeji hezké počtení a zanechte odkaz, ať vám mohu návštěvu oplatit.

Únor 2015

Vteřiny před smrtí ještě mě napadlo

28. února 2015 v 15:27 | Jannie Wearbliss |  Téma týdne
Pokus o jednu surrealistickou.


Vteřiny před smrtí
ještě mě napadlo
vteřiny před smrtí, štěkot kulometů
zjevil se černý pes, co kdysi kousl malého chlapce
krvavá lázeň, v níž koupu se tu
pugéty růží v černé váze, jimiž matka pyšnila se každý rok
a zase jsme u smrti, jež plíží se kolem
černým hávem nás zakryje noc
jako kdysi u potoka našel jsem leklou rybu
a každé Vánoce myslel na hromadu šupin
i teď jsem leklý já, v bahně jako v čokoládě, kterou už týdny jsem nepozřel
ba měsíce, co jsem tu a provází mě jen štěkot kulometů
jenž je nám všem pouhým výsměchem.

Věděli jste, že...(3)

18. února 2015 v 14:44 | Jannie Wearbliss |  Věděli jste, že...
...ve starověkém Řecku znamenal homosexuální vztah mezi muži mnohem víc než manželství muže se ženou? To, že měl starší muž mladého milence se považovalo za důkaz mužnosti. Pro mladíčka i jeho rodinu to pak byla pocta. Rodina se dokonce cítila zostuzena, pokud si syn nenašel žádného milence. Heterosexuální vztah sloužil k plození dětí, homosexuální byl čistě o vášni. Běžně se stávalo, že si ve spartské armádě mladší chlapec (14-25 let) našel staršího milence, který nad ním posléze držel ochranou ruku a učil ho, jak být mužem. Tento vztah mohl, ale nemusel skončit, pokud se jeden z nich oženil. Existovalo dokonce i něco jako namlouvání chlapců, kdy starší muž chlapce naoko unesl do lesů, kde strávili nějaký čas.
V Římě se homosexualita dostala do módy až ve 2. století př. n. l. Dokonce i císař Nero udržoval vztah se svým otrokem. V r. 323 n. l. císař Constans zavedl za homosexualitu trest upálením, zrovnoprávnilo se křesťanství, které takový vztah považovalo za nechutný a tak se homosexualitě zčásti zabránilo. I tak však muži často udržovali vztah s jinými muži, jen se to nesměl nikdo dozvědět.

Kéž by dnešní společnost byla alespoň zčásti tak tolerantní, jako ta řecká. Je to však i vlivem předlouhé historie, kdy byla homosexualita zakazována a odsuzována, tudíž je jasné, že myšlení lidí se nezmění ze dne na den.


Ganymédes, syn trojského krále Tróa, do něhož se podle řecké mytologie zamiloval samotný Zeus.

Rozhovor č. 1 - Nahota v médiích

13. února 2015 v 18:49 | Jannie Wearbliss |  Rozhovory
Rozhodla jsem se, že tento blog je příliš velký na to, abych v něm sdílela pouze své názory a napadlo mě udělat sérii rozhovorů se svými kamarádkami na dané téma. Buď to budou rozhovory čistě na zamyšlení, někdy se snad i zasmějeme. Každopádně toto je vůbec první rozhovor, který jsem kdy nahrávala a poté sepisovala a připadala jsem si jako novinářka.
Tento rozhovor je s mojí spolužačkou Meggie, která se se mnou podělila o svůj názor na nahotu v médiích. Budu ráda za všechny vaše názory!


Žena boří předsudky celá staletí...tak proč ne dnes?

2. února 2015 v 20:55 | Jannie Wearbliss |  Téma týdne
Proti ženám panovaly předsudky po celá staletí. Muži je nazývali milenkami, rodičkami, světicemi. Aristoteles řekl, že žena je pouhým doplňkem muže. Byly takové, jakými je oni chtěli, dělaly to, co po nich vyžadovali. Pokud sešly na zcestí a dovolily si plést se do záležitostí mužů, byly označeny za čarodějnice a upáleny na hranici nebo sťaty gilotinou. Historie ženy je plná předsudků a jen pár moudrých mužů bylo ochotno zkazit si svoji pověst, když veřejně projevovali svoji víru ve vyšší schopnost ženy.

Pokud se žena v 18. či 19. století rozhodla vydělávat psaním a dokázala existovat bez manžela, setkala se se spoustou skepse a negativních reakcí jak ze strany mužů, tak i žen. Příkladem nám může být Mary Wollstonecraftová, která je považována za vůbec první anglickou feministku a spisovatelku, která se sama živila psaním. Několik jedovatých jazyků ji označilo za "hyenu v sukních" neboť horlivě bojovala za práva žen a nenechala se odradit tím, že podle tehdejší společnosti narušovala společenskou stabilitu. Žena měla místo v kuchyni, měla rodit děti a starat se o manžela, a nikoliv psát politické eseje a dohadovat se s muži ohledně svého postavení!

Dále bych uvedla francouzskou spisovatelku George Sandovou, která žila v 19. století. Krátce byla vdaná, avšak poté se vrhla do bouřlivého života, začala psát a její romány byly kupodivu úspěšné! Uživila se svou vlastní prací, nosila mužské oblečení a v klidu si na veřejnosti kouřila doutníčky. Nebránila se volné lásce, za celý svůj život vystřídala několik milenců a vztahům se nebránila ani na stará kolena. Společnost se nedokázala smířit s jejím otevřeným chováním a upřímností. Většina jí však pouze záviděla to, co sama nedokázala.

Historický vývoj ženy byl složitý a plný úskalí. Pilnou prací se začátkem 20. století dobraly cíle a to volebního práva. Přesto se i dnes setkáme s předsudky vůči ženám. Mnozí muži nevěří, že by žena dokázala pracovat s takovou intenzitou a výsledky jako oni. Přesto však buďme hrdé, na to co máme a na to, co ženy v historii pro nás dokázaly. Buďme hrdé a zbavme se předsudků vůči sobě. Ženy totiž mají na předsudcích také podíl. Nepodceňujme se. Jsme stejně silné jako oni. Vždyť stačí jen nahlédnout do učebnic dějepisu 20. století. Setkáme se zde se spoustou jmen slavných žen, které svou usilovnou prací, průbojností a temperamentem dokázaly dosáhnout svého! Vykonávaly "práci mužů" a troufám si říct, že mnohdy i lépe. Troufaly si na něco, co možná bylo pošetilé, ale kdo před nimi to vykonal? Jen pomysleme na Margaret Thatcherovou nebo Františku Plamínkovou (napsala otevřený kritický dopis Hitlerovi) a spoustu dalších.

Buďme hrdé!